čtvrtek 28. prosince 2017

O něm ft. Seveřanka v Praze

“Byl jsi mi oporou dlouhá léta, můj milý. Byl jsi jednou z mých konstant v životě. Nikdy jsi nic nechtěl. Vždycky jsi mi pomohl. Byl jsi na mě nejhodnější na světě. Nikdo nechápal naše kamarádství. Nikdo. Nikdo nevěřil, že jsme spolu nic neměli. Nikdy. 


Nechtěla jsem s Tebou kamarádit. Nevím ani vlastně proč. Jen po čase jsem poznala, jak strašně moc mi rozumíš. Jak moc jsi hodný. Jak jsi tady vždycky pro mě. A mohla jsem přijít kdykoli. Kdykoliv sis na mě udělal čas, i když se Ti to vážně nehodilo. 

Věděl jsi, jak nemám ráda slavnostní chování a nóbl restaurace. Tak vždy, kdy jsme něco slavili, jsi koupil mraženou pizzu a pohřební svíčku, jakože romantika. Ta pohřební svíčka mi dávala smysl až o mnoho let později. Když bylo nejhůř, když jsem za Tebou přišla, koupil si krabičáka a eidam. Ne protože bys neměl na víc, ale protože jsi věděl, že právě tahle kombinace mi ihned vykouzlí úsměv na tváři. A každý ten večer byl pro mě jeden z nejlepších, co jsem kdy zažila.

Roky plynuly a my poznávali naše tehdejší partnery. Někdy vyhověli, někdy ne. Ale ty jsi vždycky měl čuch na ty, které zrovna mně nesedli, i když já to tehdy ještě neviděla.

Vždycky jsi miloval rychlá auta a motorky, dával jsi do toho vše. Zrazovala jsem Tě od toho, moc jsem se totiž o Tebe bála.

A pak … “.. měl nehodu.” já:”Okamžitě se sbal, jedem do nemocnice.”...”Nepřežil to.”

“Nepřežil to.” Ty slova nikdy nezapomenu. Tu hrůzu, jakou jsem měla uvnitř sebe, že už nejsi. Byl jsi a najednou.. Jsi neexistoval. Ten den jsem toho vypila až moc. Ten den jsem si zlostí rozbila ruku natolik, že dodnes je můj malíček znetvořený. O pár let později jsem si Tě zvěčnila na svém těle jako tetování.

Často za Tebe pláču a do teď jsem se nevyrovnala s Tvou smrtí. Já doufám, že z mráčku na mě koukáš a hlídáš mě, protože často cítím Tvou přítomnost. Vždy, když je mi zle, vždy mám pocit, že tu se mnou jsi.

Co mě neskutečně štve je, že jsem Ti nikdy neřekla, jak moc pro mě znamenáš, i když vím, že to nebylo třeba říkat, protože jsi to věděl. Ale neřekla jsem Ti to. A ty jsi umíral bez toho, aniž bys to slyšel.

Můj milý a nejcennější, nikdy se nevyrovnám s tím, že tu nejsi. Opustil jsi mě moc brzy. Tuhle ztrátu v mém srdci nikdo nikdy nevyrovná. Miluju Tě za vše, co jsi mi ukázal a co mě naučil.”

“Nikdy na Tebe nezapomenu,”

Prosím, říkejte lidem okolo sebe, že je máte rádi, nikdy totiž nevíte, jestli je ještě někdy uvidíte.

Žádné komentáře:

Okomentovat