Chci psát, vážně. Ne, že bych neměla nápady, můj blog se plní konceptama. Jen mám tak hrozně rozlítanou mysl, že nedokážu nic z toho dokončit. Nějak mi dochází síla na to mít nějakou roli na sociálních sítích, dělat, že je všechno v poho, psát o svých pocitech a ještě čelit realitě.
Bledá holka s očima, které ti vidí až do duše. Tichounce zpívám ptákům a mířím na měsíc.
čtvrtek 28. prosince 2017
O něm ft. Seveřanka v Praze
“Byl jsi mi oporou dlouhá léta, můj milý. Byl jsi jednou z mých konstant v životě. Nikdy jsi nic nechtěl. Vždycky jsi mi pomohl. Byl jsi na mě nejhodnější na světě. Nikdo nechápal naše kamarádství. Nikdo. Nikdo nevěřil, že jsme spolu nic neměli. Nikdy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)